Obsah
V předchozím kurzu jsme zkoumali různé typy sítí, které lze mít podle způsobu, jakým uzly komunikují, a podle jejich velikosti. V tomto tutoriálu uděláme další logický krok, kterým je rozšíření o téma nejběžnějších sítí v našich domácnostech, sítí LAN. Konkrétně uvidíme 2 základní typy sítí LAN a jejich fungování.Jedná se o nejběžnější síťový model, dokonce i na internetu je převládajícím modelem. V tomto modelu každé zařízení plní určitou funkci: klient nebo server. Tato zařízení, která slouží jako servery, jsou navržena tak, aby sdílela své zdroje se všemi klienty v síti. Toto je nejběžnější model v podnikání, protože vyžaduje značné investice do zařízení serverového typu, jako jsou stroje MS Blade nebo VCE VBlocks.
V modelu klient-server jsou servery umístěny v prostorách speciálně navržených tak, aby je obsahovaly, běžně se jim říká „serverovny“ nebo „datová centra“. Tyto prostory jsou upraveny tak, aby udržovaly teplotu serverů (což může vyžadovat průmyslové klimatizace) a chránily je před fyzickým poškozením, protože obsahují nejdůležitější informace o společnosti a nevyžadují častý fyzický přístup. Všechna zařízení, která neplní roli serverů, jsou tedy klienty.
ZVĚTŠIT
Protože tyto servery navíc vyžadují vysokou dostupnost, musí mít nadbytečné napájecí zdroje a pevné disky, aby mohly přežít jakékoli selhání, aniž by nechali celou společnost odpojenou od důležitých informací, které vlastní.
Ve většině případů mají tyto servery operační systém speciálně navržený pro ně, jako je Windows Server, Linux nebo UNIX, a to způsobem, který usnadňuje distribuci prostředků, s nimiž nakládají. Tyto servery lze také distribuovat podle jejich funkcí (tisk, úložiště, fax, e -mailové servery atd.) Nebo mohou existovat tak, aby se navzájem podporovaly v případě selhání, a dokonce několik serverů může fungovat jako jeden velký stroj prostřednictvím paralelního zpracování technika.
Klientský počítač obecně komunikuje pouze se servery, nikoli s jinými klienty. Dnešní běžné operační systémy zvládnou připojení klientů bez nutnosti další konfigurace.
P2P označuje „Peer to Peer“, což je hrubě přeloženo na „peer to peer“ nebo „jeden na jednoho“, v podstatě se skládá ze sítě, kde všechny počítače v síti fungují jako servery a jako klienti (s příslušnými omezeními zabezpečení).
Jak jsme vysvětlili v našem předchozím tutoriálu, toto je nejběžnější situace v místních sítích a může být matoucí, protože navzdory práci v P2P jsou v mnoha kontextech zmiňovány aktivity klienta (pokud uzel požaduje zdroje) nebo činnosti serveru (pokud uzel uděluje jim).
Navzdory skutečnosti, že velikost P2P sítě není nijak formálně omezena, vzhledem k silnému tlaku, který běžný počítač znamená na plnění funkcí serveru z hlediska výkonu, zabezpečení a přístupu, operační systém Windows klade limit 5, 10 nebo 20 na počet klientů, které lze současně připojit k počítači. Tento limit se nazývá „Maximální počet otevřených relací“ a můžete jej zobrazit spuštěním příkazu net konfigurační server na příkazovém řádku jako správce.
Největší problém, který tyto typy sítí mají, je správná správa zabezpečení a komunikace mezi vrstevníky, přičemž hlavní výhodou je schopnost udržovat distribuované servery. Ať tak či onak, pokud se nejedná o malou organizaci, je nutné, aby společnosti měly model klient-server pro centrální správu zdrojů a předcházení kybernetickým útokům. (více si o tom můžete přečíst v těchto tutoriálech)
No, to je prozatím vše, pokusím se vám týden co týden poskytnout základní informace (a ne tak základní) na téma sítí.
Jako vždy se těším na vaše komentáře. Až příště!Líbil se vám tento návod a pomohl mu?Autora můžete odměnit stisknutím tohoto tlačítka, čímž mu dáte kladný bod
